Pavilon základní školy

Základní škola v Mníšku pod Brdy dostala novou budovu. Nový pavilon vznikl jako reakce na potřebu místní základní školy získat další prostory pro výuku i volný čas dětí. Současně obec postrádala vhodné místo pro pořádání různých společenských a kulturních akcí.

Nový pavilon v Mníšku nyní plní všechna náročná kritéria, která místním chyběla pro jejich kulturu a vzdělávání dětí.

Pavilon vznikl ve vnitrobloku, který z jihu vymezuje stávající budova základní školy a ze severu paneláková zástavba. Vnitroblok nebyl nijak kompozičně pojednán, jednotlivá křídla, která ho tvoří, neměla jednotný objem ani výraz. Architekti z ateliéru Grido v čele s Peterem Sticzay-Gromskim se proto rozhodli přiblížit formu nové budovy zahradnímu pavilonu, který svým tvarem ani výrazem nenavazuje na žádnou z okolních budov. Pavilon má proto kompaktní tvar se zakulacenými rohy, což ještě více zesiluje jeho solitérní charakter. Autoři navrhli pavilon mimo hlavní osu budovy školy tak, aby pomohl z východu dotvořit veřejný prostor před hlavním vstupem do školy. Pavilon zároveň stojí na jedné z přístupových cest k hlavní budově, takže parter přístavby vytváří jakousi živou pasáž, sloužící jak pro vstup do jednotlivých prostor nového pavilonu, tak pro přístup k původní budově školy.

Třípodlažní polyfunkční objekt nabízí výukové prostory školy a družiny umístěné v horních dvou podlažích a kulturně-společenské prostory v přízemí. Nalezneme zde společenský sál pro 200 lidí, mateřské centrum, klubovny pro kroužky a spolky, samostatný cvičební sál s vlastním zázemím a v neposlední řadě také kavárnu. Snadný pohyb žáků i pedagogů mezi budovami zajišťuje spojovací můstek v druhém podlaží. Pavilon se tedy kromě svého prioritního účelu podílí také na vytvoření veřejného prostoru mimo centrální náměstí města.

Vzhledem k tomu, že hmota přístavby je poměrně objemná, snažili se autoři odlehčit alespoň její výraz. Toho dosáhli návrhem fasády s velkou plochou zasklení, navíc modelovanou z vnější strany texturou lamelových žaluzií. Použitá dřevěná treláž svou strukturou reaguje na článkování původní budovy školy s bohatou „krajkovinou“ zdobící atiku. Dřevěná konstrukce byla provedena ze sibiřského modřínu ponechaného v přírodním povrchu i odstínu. Aby dřevěná „krinolína“ zůstala pohledově křehká, navrhli autoři podklad z bílé silikonové omítky. Omítkové pásy lineárně obtáčejí pavilon, což zdůrazňuje jeho oblé tvary. Snahou architektů bylo současně potlačit převládající „horizontalitu“ budovy, takže s plochami omítky kontrastují tmavé vertikální pásy provedené z šedých vláknocementových desek. Desky přirozeně stárnou, což dodává budově postupem času osobitý vzhled.